Holotropní dýchání - obecně
Holotropní dýchání
Holotropní dýchání je metoda, kterou v polovině šedesátých let 20. století vyvinul český psychiatr a psychoterapeut Stanislav Grof společně se svou ženou Christinou. Stanislav Grof se rozhodl věnovat výzkumu lidského vědomí a to zejména jeho mimořádným stavům, vyvolaných například požitím psychotropních látek, jako je LSD. Experimentování s těmito látkami bylo oficiálně zakázáno, jelikož se s ním pojila spousta rizik. Grofovi se snažili najít neškodnou a přesto účinnou metodu přinášející holotropní (tj. zcelující) zážitky, jaké někdy přinášelo i užití psychotropních látek.
Manželé Grofovi takovou metodu nalezli a nazvali ji holotropním dýcháním. Tato terapeutická strategie, vzešla z předpokladu možnosti vyvolání jiných stavů vědomí pomocí intenzivního dýchání nebo naopak zadržování dechu. V nejširším slova smyslu je charakteristická pro mnoho různých přístupů, včetně různých šamanských praktik, domorodých léčitelských obřadů, určitých forem hypnózy a jiných psychoterapeutických a duchovních praktik. Experimenty s těmito různými technikami dovedly nakonec manželé Grofovi až k té, dle jejich zkušeností nejúčinnější - prohlubování a zvyšování tempa dechu, jež nazvali holotropním dýcháním.
Holotropní terapie
Vlastním termínem holotropní terapie označil Stanislav Grof léčebný postup, který je kombinací řízeného dýchání, hudby a různých jiných forem zvukové techniky, a cíleného uvolnění blokované tělesné energie.
Základem holotropní terapie je tedy dýchání. Po letech praxe dospěli manželé Grofovi k názoru, že určitá specifická technika není ani tak důležitá jako sám fakt, že „člověk dýchá rychleji a hlouběji než obvykle, je plně soustředěn a věnuje pozornost procesům probíhajícím v jeho nitru“.
Podpůrným prostředkem k vyvolání mimořádných stavů vědomí je, a od nepaměti byla, hudba. Vhodně vybraná hudba dokáže usnadnit vyvolání některých konkrétních pocitů. Při holotropní terapii je třeba se jí plně odevzdat – nepřemýšlet nad ní, ale prožívat ji. Při skupinových terapiích slouží hlasitá hudba také k tomu, aby se jednotliví „dýchači“ svými projevy navzájem nevyrušovali.
Poslední součástí Grofovy holotropní terapie je cílená práce s tělem (body work). Té se ovšem využívá pouze tehdy, je-li to třeba – když silné křeče zabraňují například dýchání, je-li třeba polštářů, aby zabránily zranění nebo také z pouhé potřeby fyzického kontaktu. Obecně však platí, že kvalita holotropní terapie klesá s počtem vnějších zásahů.
Průběh holotropní terapie
Holotropní terapie bývá dnes provozována většinou ve skupinách. Vytvoří se dvojice po dvou a tito dva lidé se spolu vystřídají tak, že každý z nich jednou dýchá a jednou dohlíží na průběh dýchání svého partnera. Účastníci by měli být oblečeni do pohodlných volných šatů a připraveny by měly být papírové ručníky plastové kbelíky (popř. sáčky), kdyby došlo k nevolnosti a zvracení.
Všichni účastníci terapie jsou ještě před jejím počátkem seznámeni s možnostmi prožitků, jenž se mohou vyskytnout a také s několika technickými aspekty – účastníkům bývá doporučováno setrvat v poloze vleže, mít zavřené oči (popř. zavázané šátkem), soustředit se na vnitřní procesy a nijak je intelektuálně nehodnotit a nesnažit se prožitky ovlivňovat nebo měnit. Samotnou holotropního terapii doporučuje Stanislav Grof zahájit krátkou meditací a relaxací. Poté jsou účastníci žádáni, aby prohloubili svůj dech a zvýšili jeho frekvenci. V této chvíli se již připojuje hudba.
Povaha a průběh holotropních sezení se liší u různých osob a také u téže osoby při různých sezeních. Mezi nejčastější tělesné projevy patří svalové napětí, bolesti hlavy či jiných částí těla, dávení, nevolnost, zvracení a různé motorické projevy. Některé osoby zůstávají téměř nehybné, jiné se různě třesou, válí a kroutí, další napodobují pohyby zvířat (šplhání, hrabání…). Stejně rozmanité jsou i projevy zvukové (zpěv, pláč, zvířecí zvuky…).
Součástí terapie je také kresba mandal po ukončení holotropního dýchání, jejímž cílem je zpětné zakreslení prožitků a také debata nad svými zážitky se spoluúčastníky terapie.
Nebezpečí holotropní terapie
Průběh holotropního dýchání bývá spojen, jak už bylo zmíněno, s mnoha motorickými projevy. Tím tedy vzniká možnost poranění. Je tedy důležité, aby člověk provádějící holotropní dýchání byl pod dobrým dohledem a důležitou podmínkou je také vhodná místnost – je třeba, aby byla dostatečně prostorná a podlaha by měla být měkká (např. pokrytá žíněnkami).
Holotropní terapie by se neměli účastnit lidé s kardiovaskulárními problémy, epileptici, osoby po operacích popř. dosud nezhojených zraněních a těhotné ženy. Pro osoby mající vážné psychické problémy není holotropní seminář také vhodným řešením.
Velkým rizikem současnosti je také nedostatečná kvalifikace provozovatelů holotropní terapie a domácí samoukové. Holotropní dýchání by nikdy nemělo být prováděno bez odborného dohledu.
Další nebezpečí holotropní terapie vidí lékařská veřejnost ve škodlivém vlivu na mozkové buňky, během holotropního procesu hyperventilace, při němž dochází k překysličení mozku. Zastánci holotropního dýchání argumentují tím, že hyperventilace jako taková paradoxně změnou kyselosti krve navozuje v určitých částech těla relativní nedokysličení. Relativní do té míry, že organismus disponuje řadou korekčních mechanismů jemu vlastních, mezi něž patří právě udržet si potřebné množství kyslíku jak v tělních tekutinách, tak i v buňkách.
K čemu slouží holotropní terapie - její možnosti a cíle
Holotropní terapie vychází z předpokladu, léčivého potenciálu mimořádných stavů vědomí - samo tělo má v sobě ukryté prostředky vlastní léčby a ty je třeba aktivovat.
Holotropní terapie slouží k nahlédnutí hluboko do vlastní psychiky a znovuprožitím určitých životních traumatizujících okamžiků ve stavu holotropního dýchání usnadňuje odstraňování různých psychických bloků. Tím umožňuje lepší porozumění sobě samému a také zdokonalení vztahu k jiným lidem. Holotropní dýchání je chápáno jako technika určitého seberozvíjení a sebepoznání.
Chceme-li však touto terapií skutečně léčit některé psychologické problémy je třeba se jí věnovat soustavněji – jedno sezení slouží vesměs pouze k lepšímu sebepoznání, byť v některých případech nastane pokrok i po jedné zkušenosti.
Tuto techniku lze v psychiatrii využít také jako doplňkovou terapii při léčbě závislostí. Zda-li to však je či není jedna z forem psychoterapie se stále vedou spory.
Literatura
Knihy:
- Grof, S.: Dobrodružství sebeobjevování. Praha 1992.
- Grof, S., Bennet, H. Z.: Holotropní vědomí. Praha 1999.
- Schirner, M.: Dechové techniky. Praha 2003.
Články:
- Badoučková, J.: Nebezpečné dýchání. In: Regenerace, 5, 1997.
- Badoučková, J.: O holotropním dýchání na suchu i ve vodě. In: Regenerace, 2, 2002.
- Benda, J., Šlechta, P.: Jde o změnu zevnitř. In: Propsy, 5, 1997.
- Březina, J.: Dýchání o život. In: Reflex, 27, 1997.
- Dvořák, M.: 8 otázek pro Stanislava Grofa. In: Gemma, 1, 1995.
- Dvořák, M.: 8 otázek pro Stanislava Grofa. In: Gemma, 12, 1995.
- Gregorová, B.: Dýchej a vzpomínej. In: Mladý svět, 39, 2003.
- Ježková, A.: Holotrans. In: Reflex, 17, 1996.
- Kmuníčková, Z.: Holotropní terapie a mimořádné stavy vědomí. In: Gemma – mimořádné vydání, 1992.
- Krušinová, J.: Klíč k třinácté komnatě, aneb 4x o holotropním dýchání. In: Gemma, 1, 1995.
- Nezbeda, O.: Za hranice mozku. In: Mladý svět, 39, 2003.
- Skřivánek, P.: Všichni dobří šamani. In: Gemma, 1, 1995.
- Suchý, A.: Kde končí psychologie. In: Psychologie dnes, 1, 2003.
- Skřivánek, P.: Šamanismus, jóga a holotropní dýchání. In: Gemma, 6, 1993.
Komentáře
Přehled komentářů
brand cialis usa https://cileve.com/ cialis 200mg
when to take cialis for best results olgsanvoegfdphottBtjjoumpc
(GrvPoeli, 26. 3. 2021 15:11)https://kloviagrli.com/ - how much viagra should i take the first time? https://vigedon.com/ - can you buy viagra online https://llecialisjaw.com/ - female cialis https://jwcialislrt.com/ - cialis trial https://jecialisbn.com/ - generic cialis prices
lucky pharmacy afhdbcabirtyqocpi
(RfvbHoazy, 23. 4. 2021 20:12)