články o přívlači od Jirky
Postupně Vám sem přidám články o přívlači i možná o jiných technikách rybolovu od rybářského kamaráda Jirky ,který byl osloven redaktorem časopisu Rybolov, zda by nenapsal pár zkušeností od svých ranných let až do současnosti .
První :: Začínáme s přívlačí
V prvé řadě bych chtěl upozornit, že nejsem žádný prvoligový závodník se zkušenostmi z mistrovství světa v přívlači. Jsem obyčejný, řadový rybář, chytám od pionýrského věku a k mé škodě bych asi neprošel bez poskvrny lustrační kontrolou – byl jsem totiž předseda rybářského pionýrského kroužku. Byla to, ale má jediná totalitní funkce. J
Začínal jsem lehkou plavanou, ale vlastně úplný začátek byly procházky se psem kolem řeky. V těch dávných dobách jsem ještě neměl tušení o nějakých polarizačních brýlích. Tak jsem jen koukal z výšky osmiletého kluka a pozoroval, jak takový velký ryby číhají pod větvemi stromů a sbírají vše, co spadne na hladinu. V té době jsem netušil, že ty ryby se jmenují tloušti.
Rybáři jim stejně neřekli jinak, než kleňata a chytali je na třešně, o nějakých třpytkách, plandavkách, či woblerech snad ani neslyšeli. No a z těch procházek se asi logicky vyvinula touha zkusit nějakou tu rybu chytit. Nebyl jsem pytlák, co chodí večer chytat na chovný rybník, zřejmě proto, že u nás v okolí žádný nebyl.J Moje první kroky s udicí byly skutečně v rybářském kroužku. Měli jsme prima vedoucího – pana Šídu. Nevím proč, ale z těch jeho přednášek jsem si dodnes zapamatoval metodu určování Ph vody. Jmenovala se Čuta-Kámen. Jak jsem říkal, naučil nás vše od píky, ale jen plavanou a položenou. To mi vydrželo dlouhá léta. Ale více jsem se věnoval plavané, připadala mi více „akční“. Když jsem pak poznal jednoho rybáře, který chodil kolem vody jen s jedním prutem, malinkým podběrákem na zádech a krabičkou umělých nástrah v kapse rybářské vesty. Měl jsem jasno – to je ono. Už mě nebavilo, nejdřív navařit kolínka, nebo jít nakopat žížaly a pak teprve jít k vodě. Co pak se zbytkem krmení, bydlím v paneláku, kam žížaly, červy atd. Nejvíc to asi přivítala manželka. Moje neustálé ujišťování, že ty žížaly a červi v lednici nevylezou, jí neuklidnilo. Přívlač to je jen vzít prut, vestu, kde mám v kapsách vše potřebné, ani to nemusím kontrolovat i pean a metr tam mám nastálo.
Rybářská vesta je pro tento druh rybolovu ideální. Dříve jsem používal batoh přes rameno, ale vesta je lepší. Připadám si s ní více mobilní. Má spoustu kapes a poutek, kam se vejde pohodlně vše na odpolední rybolov. Na poutka se dá připojit různá udělátka, jako třeba na záda podběrák – tenisák, peán, jojo s nůžkami, metrem, zavírací špenlík s navlečenými karabinkami různých velikostí atd.
Začínal jsem, jak jinak než s teleskopem, vlascem nad 0,2mm, lžičkovými třpytkami a z obav před zubatou i lankem. Asi je jasný, že jsem s tím chtěl praštit, protože jsem jen trhal a trhal. Co vycházka, to ztráta několika nástrah. Byl jsem vybaven pouze holinkami, tak mi nezbylo, než se rozhlídnout kolem a svlíknout, dobrodit kam to šlo a zkusit vyprostit uvízlou třpytku za pár korun. To odpadlo koupí prsaček a investicí do polarizačních brýlí. Stejně ale sem tam o nějakou přijdu, protože vodní predátoři, jak víte, sídlí v místech, kde je nějaký úkryt – potopený strom, větev nebo kámen. A to je pohřebiště nástrah
Nebyl nikdo, kdo by mi řekl, že musím zjemnit, použít karabinku s obratlíkem, tak se mi po půlhodině udělal u navijáku neuvěřitelný chuchvalec vlasce. Tak jsem si koupil knížku – jako Ako sa stať machrom. Tam jsem se dočetl, že musím před nástrahu nasadit kousek ustřiženého kinofilmu – ten měl zabránit kroucení vlasce. Měsíce jsem s tím tak chytal. Úspěch se dostavil – vlasec se nekroutil, ale třpytka taky ne. Co s tím? Jsem dost silný cholerik a sám se divím, že jsem to všechno nerozdupal a nehodil do vody. Furt jsem hledal, kde soudruzi udělali chybu. Pak jsem to vyřešil, jak už jsem napsal výše obyčejnou karabinkou s obratlíkem. To byl velký skok. Mohl jsem snadno a rychle měnit nástrahy. Trochu jsem ještě zapracoval na uzlech a bylo to.
Nyní jak to dělám já. Jak jsem již uvedl výše, začínal jsem teleskopem a obyčejným navijákem. Postupem času jsem dospěl k dvoudílnému prutu. Délku 2,40m jsem zvolil, z důvodu mého způsobu rybolovu. Chytám nejraději v méně přístupných místech, kde viditelně přede mnou nikdo nelovil – není tam vydupaná dálnice. Délka prutu mi sice nedovoluje daleké náhozy, ale jak jsem uvedl, chytám tak říkajíc pod špičkou prutu. Pro začátek bych doporučil cenově dostupný naviják, který se dá časem vyměnit za kvalitnější, jestliže Vás vláčka osloví, jako mě. Je dobré pro začátek používat vlasce dobře viditelné, abyste viděli, třeba při zhoršené viditelnosti, kam směřuje vlasec a mohli včas zareagovat, třeba před nějakou překážkou. Je dobré na nějaké jednoduché vodě zatrénovat hody. Jemná přívlač je o přesných náhozech. Jakmile hodíte na větev a chytíte veverku, trháte větví, vyplašíte tím vše živé a šance na nějaký úlovek je …Zkoušel jsem před třpytku 00 dávat větší brok, ve snaze dohodit dál. Házím dál, ale opět na úkor funkce. Nezbývá, než opatrně brodit blíž vytipovanému místu.
Když dorazím k vodě, nechytám ihned. Nejdříve si třeba sednu na břeh a chvíli koukám a čtu vodu. Voda musí, jak říkám vonět rybami. Vyhledávám vracáky, potopený stromy, klidné úseky za peřejemi, převislé větve apod. Ideální stav je, když se objevují kroužky na hladině.
V dřívějších dobách bylo vidět i zalovení, ale takových pět let zpátky jsem na Jizeře neviděl nic podobného a to si myslím, že jsem u vody dost často. Na jiných vodách to je něco jiného. Domnívám se, že to je teplotou vody a tím větší aktivitou ryb. Například ryba z Jizery studí v dlani, z Lužnice hřeje.
No, tak jsem se rozhlídl po vodě, opatrně sestoupím. První náhozy směřuji ke břehům, jak proti, tak i po proudu. Poté vějířovitě dokola. Pak teprve vstoupím do vody a začnu brodit. Loviště vybírám podle ročního období. Na začátku sezóny a v létě lovím v proudných úsecích v chladnějším období se orientuji na pomalejší úseky. Na začátku sezony používám menší nástrahy a slabší vlasce. Používal jsem i pletenky, ale přišlo mi, že ubírají na funkci nástrahy. Měním-li nástrahu, nejprve se podívám, jak ve vodě pracuje a jak rychle se musí navíjet, aby chod nástrahy byl pro mne optimální.
V dřívějších dobách jsem doplňoval zásoby vláčecích nástrah podle toho, která se mi zdála chytlavá a samozřejmě podle toho, která mi krabičce ubývala. Sleduji rybářská periodika, tak jsem myslím informován o novinkách, ale reklama na mne už nepůsobí a věřím svým zkušenostem, jaká která nástraha na mnou navštěvovaných vodách a lovených rybách bude úspěšná. Přestal jsem s nákupem třpytek se „střapcem“ – ve vodě se netočí a nevzbuzují žádný zájem ryb. Mám i pár tandemových třpytek – mají svoji logiku, ale nikdy jsem na ně neměl úspěch. Asi deset let zpátky jsem chytal na zvukovou třpytku – byla super čevenostříbrná. Bohužel jsem o ní přišel, způsobem, který snad žádný rybář nemá rád. Dostal jsem na ní záběr od cca 70cm bolena metr od břehu. Nestačil jsem včas zareagovat a ani naviják jsem neměl nastavený na takový prudký útok. Prásk! A byl tentam i s třpytkou, doufám jen, že se chytil jen za kraj, aby se netrápil se sešitou tlamkou. L
Pár let zpátky jsem úspěšně používal červeno stříbrné kombinace, ale postupem času jsem zjistil, že nejúčinnější nástrahou je zlatá, nebo měděná barva, maximálně s červeným korálkem. Červená barva přitahuje hlavně okouny a štiky, ale zlatá či měděná je podle mých zkušeností univerzální a osvědčená. Tlouště, nebo pstruha jsem na žádnou jinou, samozřejmě až na výjimky, které potvrzují pravidlo, neulovil.
Pár let jsem jezdil na zahájení pstruhové sezony na revír Svratka do Poličky. Byli tam nasazováni duháci, kteří se vrhali na vše, ale pouze měděná, nebo žlutá byla top. Červenou nikdy nedobrali.
Když vidím, že je dost záběrů na moji nejoblíbenější nástrahu, tak si dovolím zkoušet jiné barvy, nebo nástrahy typu wobler, nebo twister. Jak už jsem uvedl woblery nejsem nijak zvlášť vybavený, ale twisterů mám dost. Tady opět mám několik favoritů. Jak do barvy, tak do velikosti. Velikost opět volím podle ročního období a předpokládaném úlovku. Nemá cenu používat velké nástrahy v místech, kde vím, že jsou ryby do velikosti 30cm. Naopak na takové Lužnici nebo Vranově nemá cenu používat malé nástrahy – je tam předpoklad větší i trofejní ryby.
Po návratu k původní barvě jsem opět úspěšný. Znamená to, že experimentuji pouze, když mám dost kontaktů s rybou na moji nejoblíbenější nástrahu. Jsou dny, kdy nemám, jak se říká ani ťuk. To nemá cenu zkoušet jinou nástrahu, znamená to jediné – změna místa ryba jistá. Prozkoumávám různé hloubky, i když to znamená při kontaktu se dnem možnost ztráty, ale s tím musím počítat. Další nebezpečí při kontaktu s kameny je ztupení trojháčku, nebo jeho ulomení. Když takto vznikne pouze dvojháček, třpytku nevyhodím, ale používám dál. Zkoušel jsem trojháček vyměnit, ale mělo to vliv na chod nástrahy. Lepší je tedy mít víc kusů od každého typu.
Konzultoval jsem to s prvoligovým závodníkem a ten postupuje stejně. Nakonec jsem to mohl sám posoudit, když jsem se před pár lety jel podívat na první přívlačové závody do Poděbrad. Chtěl jsem se podívat na závodníky, abych se třeba něčemu přiučil a podíval se na techniku, a porovnal ji se svými zkušenostmi. Neviděl jsem žádný rozdíl, postupoval jsem jako samouk tedy dobře. Jediný rozdíl byl v počínání po náhozu. Vždy čekali nějakou dobu, než nástraha dopadla až na dno – to byl jediný rozdíl. Já se bál, že zapadnu do vázky a přijdu o nástrahu. Oni sice také, ale as je tak nebolelo – plánované ztráty. Obcházel jsem celé závodnické pole, díval se na vybavení. V podstatě používali vše co já, jen na každou nástrahu měli extra prut – to je při běžném chytání zbytečné. Nehoní mě čas. Jen jedna věc mě ohromila a tu si nenechám pro sebe a až nyní ji uveřejním. Napsal jsem to sice ihned po návratu ze závodů, ale skončilo to v šuplíku. Závodníci po ulovení ryby – okouna, zakřičeli míra a hodili jí za sebe do trávy. Přišel rozhodčí, změřil ji a z cca 10m ji přes rákosí hodil do vody! Kde jinde, než na závodech by se mělo s rybou zacházet šetrně? Dost mě to zarazilo. Já, než na rybu sáhnu, namočím si ruce, abych ji nepoškodil. Dalšího ročníku jsem se už zúčastnil i já. Nedělal jsem si nějaké velké iluze o tom, že bych se umístnil. Bylo tam spousta známých tváří z rybářských časopisů. Docela dobré ceny – zájezd do Norska. Počasí mi vyhovovalo – chystalo se k dešti, nakonec z toho byl déšť se sněhem. Pro mne neznámá voda. První kolo na štěrkopískovně, druhé na Labi. Po seznámení s pravidly závodu se odešlo hromadně k vodě. Tam jsem zjistil, že nejlepší místa jsou již obsazena pozdějšími vítězi, pro které se netýkal hromadný start a již lovili.LVzhledem k tomu, že jsem se umístil (byl jsem 9.) a nechtěl být kverulant, nepodával jsem protest, ale na další závody pořádané tímto klubem jsem již nejel. Určitě je to nemrzelo, ale říkal jsem si takhle ne. Nakonec jsem ale ustoupil a letos se opět chystám, tak uvidíme, jestli nezklamou.
Co říct na závěr? Rozhodně nečekejte úspěch hned na první vycházce. Jak říkám každému při rybářských debatách, pro mě je nejdůležitější nejprve vodu přečíst. Když si koupíte novou nástrahu, nejprve jí vyzkoušejte na nějakém proudném místě, abyste viděli, jak pracuje a mohli pak během navíjení plynule měnit její chod. Párkrát jsem si říkal, že budu počítat, kolikrát jsem nahodil, za jedinou vycházku, vždy mě ale pohltí lovecká horečka, že zapomenu počítat. Ale z toho, jak mne po návratu bolí záda, to pár desítek hodů bude. Je to taky dobrá posilovna. Když se pár hodin pohybujete v prudkém proudu, dá to zabrat. Dávejte pozor na nenadálé změny profilu dna. Tam, kde jste, na jaře stačili, v létě už nemusíte. Dno se neustále mění, nemusí to být jen po povodni. Doporučuji doklady a důležité věci mít v nepromokavém obalu bezpečně zapnuty, aby Vám při nenadálém pádu nespadly do vody. Letos jsem takto přišel o klíče od vozu. Chytal jsem v místě, kde je vody po kotníky, tak jsem přestal být opatrný a dal si klíče jen do kapsičky u vesty a při výměně třpytky jsem je vyhodil do vody. Jak říkám je tam voda po kotníky a já je nenašel. Bylo po chytání a po náladě. Přeji Vám mnoho úspěchů a Petrův zdar!